Romek Hanzlík
Už nevím, co bylo dřív – jestli hudba, nebo fotografie. Byli jsme hudební rodina. Asi ve třinácti letech se ke mně dostalo album Abbey Road, a byl jsem okamžitě ztracen. Vybral jsem peníze, které mi rodič našetřili, a koupil si elektrickou kytaru. Na gymplu jsem měl kapelu, se kterou jsme hráli každou sobotu na čjích. Další milník byl objev Sex Pistols, Damned, The Residents a labelu Recommended Records. Ten odstartoval můj hudební názor, který mi vydržel dodnes. Stal jsem se profesionálním hudebníkem a hrál jsem punk ve skupině F. P. B. a později s Už jsme doma. I když už dnes nehraju ani necvičím, nezapomněl jsem to a párkrát do roka si s UJD zahraju. Taky jsem zaskakoval na basu s The Plastic People of the Universe na turné v Rusku. Focení je celou dobu u toho. Na začátku jsem rodičům úspěšně zkonfiskoval zrcadlovku Praktica, sehnal si zvětšovák a začal okupovat koupelnu. Prošel jsem takovým tím základním fotografickým vývojem, od píky. S Už jsme doma jsme hodně cestovali po světě a všechno jsem dokumentoval. To už přišla doba dostupného barevného filmu a fotolabů. Když mě trmácení po štacích udolalo, „odprofesionalizoval“ jsem se a od té doby mám hudební agenturu, kde jsem sám sobě ředitelem i zaměstnancem. Hudba a fotografování mě tak provázejí celý život. V posledních letech přibyl ještě film.